Rozhovor s Josefem Ceplem

 

Pro návštěvníky našich web. stránek připravujeme rozhovory s lidmi ze sboru. První rozhovor přinášíme s kazatelem smíchovského sboru Josefem Ceplem.

 


 

  • Jaká je pro Tebe práce kazatele sboru Praha-Smíchov jakožto největšího sboru v našem sdružení?

    Má práce ve smíchovském sboru je mimořádně rozmanitá, tím pádem zajímavá a náročná. Největší radost mi dělá zájem lidí o poznávání Božího slova ať už v kurzech Bible, při individuálním vyučování a nebo bohoslužbách. Rovněž je velmi uspokojující pastorační služba, když mám možnost sledovat, jak se navštívenému člověku během pastoračního rozhovoru ulevilo od jeho problémů, či, když mohu sledovat pozvolné zlepšování rodinných situací členů svého sboru a jejich směřování k tomu, kdo jim může pomoci skutečně – k Ježíši Kristu.

     

  • V čem vidíš nejvýraznější klady našeho sboru a jak si myslíš, že by se dal tento potenciál využít?

    V propracované organizační struktuře. Myslím, že je i dobře využita, jen na některých dobře připravených aktivitách kteréhokoliv oddělení je relativně málo účastníků ne kvůli špatné organizaci, ale pro nezájem z jakýchkoliv důvodů. Pochopitelných i nepochopitelných. Výrazným kladem našeho společenství i přes jeho „velikost“ je rodinná atmosféra jak při sobotních setkáváních sboru, tak i v rámci jednotlivých aktivit oddělení. Toho se dá využít pro transformaci, začlenění nově pokřtěných lidí nejen do vytváření vztahů s členy, ale i pro zapojení nových sester a bratrů do činnosti sboru, do práce.

     

  • Které stránky sborového života vnímáš naopak jako slabší? Jak by se daly změnit k lepšímu?

    Nejslabším článkem smíchovského sboru je, že jeho členové musí dojíždět do modlitebny z celého území hlavního města a dokonce i ze vzdálenějšího okolí Prahy. To znemožňuje intenzivnější život sboru a jeho oddělení i mimo sobotní den. Právě s tímto opravdu nevím, co by se dalo dělat. Dle mého názoru nic moc, když vezmu do úvahy, že limitem pro živější sborový život je nejen zmíněná vzdálenost, ale i mimořádné pracovní vytížení členů sboru, zvláště těch aktivních a když se k tomu přidá ještě čas, který by měli trávit dojížděním do modlitebny, vyjde nám, že by pro vlastní rodinný život zbylo minimum prostoru a to by nebylo zdravé. Řešení principiální a základní vidím v založení malých domácích, holistických skupinek dle místa bydliště členů a přesunutí života sboru z části právě do nich a jejich aktivit, včetně misijních.

     

  • Rády bychom se zeptaly také na něco osobnějšího. Kdy jsi vlastně ve svém životě doopravdy uvěřil?

    Ve dvanácti letech, bylo to velmi intenzivní. Šlo o proces, ne mimořádnou událost, která by se dala datovat jedním konkrétním dnem. Ale bylo to v tomto období mého života.

     

  • A co Tě vedlo k rozhodnutí stát se kazatelem?

    Především to, že ve mně tuto možnost viděli, či rozpoznali jiní – členové mého sboru. Dlouho jsem se této myšlence bránil, ale neubránil, jak je vidět. Později se přidalo poměrně silné vnitřní cítění nebo orientace, touha, přesvědčení (těžko se to přesně definuje) duchovním skutečně být a to na základě Hospodinova povolání. A tomu už se odolává těžko.

     

  • Jistou dobu jsi také zastával funkci předsedy českého sdružení CASD. Jak se zpětně díváš na tuto etapu svého života? Co je Ti bližší – „předsednictví“ nebo „kazatelství“?

    Po mé zkušenosti, kterou jsem popsal v předchozím odstavci jsem učinil rozhodnutí, že „půjdu“ tam, kde mě Hospodin bude posílat. Když církev, Kristovo tělo, jakkoliv je omylná a chybující, viděla za vhodné, abych sloužil jako administrátor sdružení, přijal jsem to jako Boží vůli. Rozhodování to nebylo snadné, mělo své důsledky, jako každá větší změna. Tohoto období nelituji, rozhodně jsem obohacen zkušeností z tohoto typu služby a snad jsem alespoň částečně splnil, co ode mne Bůh pro tuto etapu života církve očekával a proč mě do této práce povolal. Přesto, co jsem právě popsal jsem vděčný i za druhou část vaší otázky. Odpověď je jednoznačná: Bližší mně je kazatelování.

 

Děkujeme za rozhovor.

J.Ž.+M.K+I.H.

sbor Praha Smíchov

Peroutkova 57
Praha 5
150 00
Václav Vondrášek
tel.: 775 080 809
e-mail: vv@quick.cz

Soňa Sílová
tel.: 724 130 602
e-mail: sona.silova@seznam.cz
casdsmichov@gmail.com
Vytvořeno službou Webnode